Před několika lety vyšel v časopise PC WORLD článek Michala Ptáčka, který by neměl uniknout pozornosti nikoho, kdo používá počítač k pořizování textu (vlastní autorské psaní, překlady, příspěvky do novin a časopisů, příspěvky k uveřejnění na www stránkách, ...). Text za domácí cvičení opsalo několik studentů ÚISK - každý patrně použil jiný textový editor, čeština byla kódována několika způsoby - a mohu říci, že ne všichni mají dále popisované typy dostatečně v krvi. Do HTML podoby jsem text převedl já. Přeji příjemné chvíle a prosím - čtěte "s porozuměním textu".
Dvacet písařských tipů
Přijde-li zákazník do DTP střediska s hrdým "...a texty mám tady na disketě...", zkušenějším profesionálům-sazečům začínají hrůzou vstávat vlasy na hlavě. Kdyby totiž bez jakýchkoli úprav "nalili" dodaný text do lámacího programu, výsledkem by obvykle nebyla typograficky vzorná sazba, nýbrž paskvil.
Ať se to tvůrcům textových souborů líbí či ne, praxe potvrzuje tři skutečnosti:
Písaři (říkejme jim tak bez jakéhokoli zlehčujícího nádechu) znají svůj textový editor dosti povrchně. Nezřídka mají potíže text formálně správně napsat. Často dokonale neovládají jazyk, kterým píší (tedy např. češtinu).
Účelem článku určitě není nikoho (dále již jen: písaře) učit práci v konkrétním textovém editoru. Zde odkazujeme na manuál. Do sféry časopisu PC WORLDu rovněž nepatří poučovati své čtenáře o mateřském jazyku. (Přesto se poučují, neboť PC WORLD patří mezi periodickými tiskovinami k bílým vránám - všechny jeho články procházejí jazykovou úpravou.) Zbývánám tedy prostor pro pár tipů, jak na to po formální stránce. Snad nebudeme nudit. A protože je známo, že všechno souvisí se vším, tak trochu se přece jen dotkneme obsluhy textového editoru i pravidel (českého pravopisu).
Všechny rady platí nezávisle na typu editoru. Protože se domníváme, že značná část písařů pracuje s dosovskou T602 (ti, co už ne, s ní začínali, a tedy ji znají), budeme probíranou tematiku občas demonstrovat na ní.
Tipy použitelné vždy, tj. i tehdy, má-li napsaný text sloužit jen písaři k čistě osobní potřebě. (Přece nebude sám pro sebe psát méně kvalitně, než v ostatních případech pro jiné.) Prohlédněme si klávesnici
Vzali nám psací stroj, na který jsme byli léta zvyklí, a posadili nás k počítači. Hrůza, to se nikdy nenaučím! Zachovejme klid a prohlédněme si nejdřív klávesnici. Tato část počítače je psacímu stroji nejpodobnější. Některé klávesnice mají prohozený potisk kláves Y a Z. Z písařského hlediska je to bezvýznamné, v textovém editoru budeme psát tato písmena přesně stejně jako na psacím stroji a všechno bude v pořádku. Rozhlédněme se dál: horní řada má klávesy pro číslice 1 a 0. Od této chvíle až do konce světa už nebudeme jedničku nahrazovat malým "l" a nulu velkým "O". Je to obludné - viz letopočet, napsaný správně a špatně: 1990 / 199O. Všimli jsme si též závorkových kláves: (). Některé psací stroje kulaté závorky neměly, tak se na nich nahrazovaly lomítky /.../. Odteďka tedy umisťujme text do kulatých závorek a lomítko si ponechme pro vhodnější příležitosti. A ještě jeden opravdu dobrý tip, který ovšem nemusí fungovat v každém editoru (v T602 zrovna ne): Takzvaný zámek velkých písmen, na počítačových klávesnicích popsaný "CapsLock", někdy funguje i na převod háčkovaných i čárkovaných písmen z horní řady klávesnice (ě = Ě, á = Á, dokonce i ů = Ů). Ano, ano, klávesnice je vpravo nějak větší než na psacím stroji a také má nějaké nadbytečné klávesy nahoře, ale to nás teď nezajímá. Odstavce Klávesnici jsme omrkli a zkušenější kolega nám rozjel textový editor se slovy: "Můžeš psát." Proč ne. Ani při prvním styku s počítačem to není špatný postup. Blížíme se ke konci svého prvního počítačového řádku a znervózníme - kde je páčka k odřádkování? Přátelé, k čemu by byl počítač, kdyby ani tak základní úkon nebyl schopen dělat za nás? Zkusme psát dál. Aha, text z ničeho nic sám odskočil na začátek dalšího řádku. To je fajn, ale jak udělat odstavec? Teprve zde je příležitost k ručnímu odřádkování: stiskněme klávesu tvaru převráceného L, zvanou Enter. Pravidlo je jednoduché - Enter lze použít pouze k oddělení odstavců, nesmíme jím odřádkovávat jednotlivé řádky. (Zkomplikovali bychom tím jakékoli pozdější úpravy textu.) Nadbytečné znaky
Tomuto tipu možná přijdeme na chuť teprve později, až se z nás stane zkušený počítačový psavec, vykonávající některé operace poslepu zatímco telefonuje a popíjí kávu. Do zapisovaného textu nepatří ani jeden zbytečný znak. Tím je dvojnásobná mezera, mezera na konci odstavce mezi tečkou a Entrem, řádková mezera (Enter) na začátku textu, odřádkování textu na začátek další stránky několika - až mnoha Entry a znaky na konci dokumentu (mezery, Entry). Dvojité, trojité i vícenásobné mezery někdy editor dělá při psaní se zarovnanými okraji sám, T602 je zářným příkladem; s tím nelze dělat nic jiného, než to strpět (v tomto případě nejde o fatální závadu), anebo psát nezarovnaně. Ostatní jmenované nadbytečné znaky opravdu jen soubor zaplevelují. Na začátku i na konci souboru zcela určitě, mezera na konci odstavce před Entrem taktéž, a odřádkování Entry na novou stránku svědčí o malé zkušenosti s editorem anebo o neochotě prostudovat manuál. Každý editor umožňuje nějakým způsobem, obvykle klávesovým dvojhmatem, programově odsunout následující text na novou stránku. Přesvědčte se. V T602 je to např. kombinace Alt-I. Dělení slov
Počítač umí nejen automaticky řádky přelévat z pravého okraje na začátek dalšího řádku, ale sám dokáže i rozdělovat slova na rozhraních řádků. Jde jen o to, zdali píšeme na českém textovém editoru nebo počeštěném cizím - anebo na originálním cizím (ten česky dělit neumí a naše slova bude dělit nejspíš podle anglických pravidel). Některé editory potřebují mít volbu dělení slov nastavenou; není-li tomu tak, slova nerozdělují. Vložením rozdělovacího znaku (jak jsme byli zvyklí z psacího stroje) můžeme slovo rozdělit i na počítači, ale nikdy to nebudeme dělat. Znak dělení (správně nazývaný spojovník) se v takovém případě stává součástí textu a zůstane i tehdy, když text později změní tvar řádkování. (Tomuto postupu se říká formátování a dochází k němu při změně velikosti nebo druhu písma, při změně šířky textu a samozřejmě i poté, kdy text zalamují v jiném typu editoru či DTP programu.) V případě editoru T602 lze doporučit nastavení Dokument - Formát - auto Reformát i Dělit slova. Odstavce se při změně textu budou ihned samovolně přeformátovávat a snad nás to uchrání před pokušením rozdělovat ručně. Písmeno není na klávesnici [I]
Brzy se nám stane, že potřebujeme napsat písmeno, které nemá svou klávesu. Protože už začínáme tušit, jak skvělý je počítač oproti psacímu stroji, potlačíme vítězoslavný výkřik: "Co jsem říkal, vždyť je to k ničemu!". Zeptáme se raději zkušenějšího kolegy a rovnou ho při té příležitosti požádáme o manuál používaného programu. Tam lze najít tabulku znaků, které můžeme v příslušné znakové sadě napsat. Nejobvyklejší způsob je při stisknuté klávese Alt (nachází se po obou stranách mezerníku) vyklepat dvou až čtyřmístný číselný kód z numerické části klávesnice (zcela vpravo). A tak například v T602 napíšeme ä kombinací Alt-209, slovenské ľ Alt-204, ô Alt-208, Ů Alt-234, středník [;], značku stupeň [°] Alt-168 a tak podobně. V každém písmu můžeme napsat až 222 znaků. Přímo na klávesnici dokážeme napsat asi 120 písmen včetně těch, která píšeme pomocí létajících akcentů. Zbylou stovku píšeme pomocí např. Alt-kódů. To je velký rozdíl oproti psacímu stroji, jehož schopnosti zůstávají na počtu 120, přičemž málokterý typ umí velké kroužkované -u-: Ů. Písmeno není na klávesnici [II]
A co teď - mám napsat 5 stupňů Celsia, metr krychlový a chemický vzorec vody. Na to byl psací stroj kádr! Stačilo pootočit válcem o zoubek a bylo to... Samozřejmě nebudeme pootáčet počítačem ani lomit rukama. Pro zlomkové číslice, zvané exponenty a indexy musíme zařadit správnou volbu v příslušné roletce nebo ikoně obklopující plochu monitoru, kam zapisujeme text. [m 3 ; H 2 O.] Co se týče značky stupeň, nedoporučujeme ji zapisovat jako exponentové o . Hle, rozdíl správné značky stupeň a exponentu o : 10°C / 10oC. Jistým problémům se ovšem zejména v jednodušších editorech (i v T602) nevyhneme. Tak například znaménko pro krát [x] prostě nelze napsat jinak než jako písmeno iks. Interpunkce
Řada písařů uplatňuje svůj osobitý vkus při psaní interpunkčních znamének. Jednou se jim zdají příliš nalepená ke slovům, a tak je od nich oddělují nesprávně mezerou - třeba u (závorkových ) výrazů-, příště zase neudělají mezeru za tečkou na konci věty nebo za čárkou: ... použít červenou n.zelenou,nikoli modrou barvu. Pravidla, která bychom si měli osvojit jsou jednoduchá. Především interpunkční znaménko patří většinou jednoznačně k některému slovu, a tedy se k němu připisuje bez mezery. Před slovem to může být začáteční závorka nebo uvozovka, za slovem pak - kromě ukončující závorky či uvozovky - tečka, čárka, dvojtečka, středník, vykřičník, otazník, popř. odsuvník-apostrof. Na druhé straně interpunkčního znaménka mezera je, s výjimkou případů uvedených v závěru následujícího odstavce. Bez mezery z obou stran se samozřejmě píše v některých případech tečka (viz dále) i čárka (viz dále), ale někdy i dvojtečka (poměr 2:3, vítězství 2:0, čas 3:35 minut), odsuvník-apostrof (d'Artagnan), pomlčka nahrazující slovní výraz (utkání Sparta-Slavia, dálnice Brno-Ostrava), vždycky spojovník (bude-li, RGB monitor, Odložilová Čáslavská) i lomítko (km/h, 3/5 ústavní většina) a samozřejmě jakékoli interpunkční znaménko, následované dalším znaménkem - například konec přímé řeči v závorce: ... konec věty."). Z obou stran s mezerou se v zásadě píše pouze větná pomlčka. Ještě k odsuvníku: jeho správný tvar je ', nikoli '! Tečka
Nedělá se za titulkem (je-li jednovětý). Jinak v běžném textu za ní vždy bývá mezera (s výjimkou čárky za zkratkou a případů popsaných výše, kdy za tečkou následuje jiné interpunkční znaménko. Bez mezery okolo tečky se píší hodinové údaje: Televizní zprávy začínají v 19.30. Mezi hodinami a minutami se píše zásadně tečka, ne čárka. Ta patří až k oddělení sekund od jejich zlomku (2,55 s = 2 sekundy a 55 setin). Tečka bez mezer se rovněž používá při označování meziverzí počítačových programů (QuarkXPress 3.11, Windows 3.1). Angličtináře prosíme, aby nám do češtiny nezatahovali desetinnou tečku. Čárka
V běžném textu z formálního hlediska vcelku nekomplikovaný znak, patřící bez mezery za příslušné slovo. V matematických vyjádřeních odděluje v češtině celá čísla od jejich zlomků, a to i v peněžnictví: 18,70 Kč (nelze psát s tečkou). Peněžní obnos vyjádřený celým číslem lze psát s čárkou a pomlčkou, pokud je měnová jednotka před číslem [Kč 18,-], anebo pouze ... číslem s měnovou jednotkou za ním [18 Kč], 18,- Kč je nesprávně. Čísla
Některá čísla je potřeba psát dohromady (bez mezer), jiná se podle určitých zásad mezerami oddělují. Jakýmsi základním pravidlem pro rozlišení by mohlo být: Pokud se číslo člení podle nějakých logických celků, oddělují se tyto celky mezerou. A tak bez mezer píšeme číselné označení domů, papírových platidel, losů, šeků, čísel bankovních účtů, tzv. identifikační čísla organizací i nejrůznější výrobní čísla. Bez mezery píšeme také letopočet: 1995. Mezerami oddělujeme především veškerá matematická vyjádření, a to po třímístných skupinách na obě strany okolo desetinné čárky: 1; 11; 111; 1 111; 11 111 atp.; 0,1; 0,11; 0,111; 0,111 1 atp. Raději připomínáme, že čeština neodděluje tisíce od stovek tečkou, takže jedinou interpunkcí v čísle může být desetinná čárka. Dále se v některých případech možná spíš z tradice než z ohledu k nějaké logice, oddělují čísla norem (dř. ČSN. ON) jako dvojčíslo plus čtyřčíslo [ČSN 01 6910], poštovní směrovací čísla tři plus dva [PSČ 350 01] a telefonní čísla v zásadě po dvojčíslích s výjimkou pětimístných a sedmimístných [44 44, 555 55, 66 66 66, 777 77 77, 88 88 88 88]. Příklad správného uvádění telefonního (faxového) čísla včetně příslušné předvolby (pro pražskou stanici 22 33 44 55, kdy národní předvolba Prahy je 02 a mezinárodní směrové číslo ČR 420): v rámci ČR, tedy např. na vizitkách pro domácí partnery 02/22 33 44 55, pro zahraniční partnery +420 2 22 33 44 55. Mezerami samozřejmě oddělujeme také každou položku data. Tak tedy správně např. 24. 12. 1995 - špatně 24.12.1955. Spojení čísel a písmen nebo značek
Číslo a značka nebo číslo a slovo, resp. jeho část, se v češtině buď oddělují mezerou, anebo se připisují těsně k sobě (bez spojovníku). Rozlišujeme dva principy, totiž zda číslo a značka jsou dvě slova, anebo tvoří jednoslovné vyjádření. Vše by mělo být jasně patrné z příkladů: 5 % [pět procent], 5% [pětiprocentní]; 5 °[pět stupňů], 5° [pětistupňový]; 5 m [pět metrů], 5m [pětimetrový]; s 5 přáteli [pěti]; 5násobný, 5letý, 5místný, 5jazyčný, 5stupňový. Čeština píše za řadové číslovky tečku, nikoli koncovku, jak to dělají např. ruština nebo slovenština. Nelze tedy 5 letý, 5-letý, s 5-ti přáteli, chodí do 5-té třídy, ale ani chodí do 5té třídy. V dalších případech se číslo s písmenem spojují: formát papíru A5, číslo domu 32a, pěšec e2, stránka 17n [17 a následující]. Zkratky (značky) Zkratek (a značek) je tolik, že není někdy ani příliš divu, jestliže je písaři zapisují nesprávně. V tom však tkví čertovo kopýtko: zkratka (i značka) reprezentuje zkrácený výraz právě a jen v obecně dohodnutém tvaru, kde záleží na tom, jsou-li použita velká či malá písmena, tečka, mezera. Vzhledem ke kontextu většinou k fatálně chybnému pochopení nedochází, avšak podívejme se na příklad, jak lze různě interpretovat zápis, který jednou má tečku a podruhé nikoli. Historik správně pochopí zápis r. 25 jako rok 25, pro matematika zápis r25 znamená poloměr. O značkách zde pojednávat nebudeme, jsou pro písaře jednodušší, neboť se píší bez tečky, často iniciálově, kdy začáteční velké písmeno zastupuje slovo. Zkratky mívají tečku (víceslovné i více teček), bývají psány dohromady, ale někdy s mezerami, střídají se v nich velká i malá písmena. Nejlépe se o správném psaní zkratek poučíme ve výkladové části Pravidel pravopisu; tato příručka by ostatně měla trvale ležet na stole každého publicisty, každého písaře. Nebudeme zde všemožné zkratky v jejich správném grafickém tvaru uvádět, soustředíme se jen na nejčastější písařské nešvary. Tak především: zkratka zastupuje slovo a základním principem češtiny je, že se slova vzájemně oddělují mezerou. To tedy platí i pro zkratky: t. r. (tohoto roku), n. m. (nad mořem). Není nic strašnějšího, než když písaři spojují do jednoho slova např.: MUDr.H.Štěpánková - chybějící mezery vyniknou zejména při zalomení takového megaslova na úzký formát. Máme však několik víceslovných zkratek, které se mezerami neoddělují, a v nichž se píše jediná tečka až na konci: aj., ap., apod., atd., atp., atpod., např., tj., tzn., tzv. Několik zkratek má oficiální dvojí tvar: čj. i č. j. (číslo jednací), čp. i č. p. (číslo popisné). Konečně existuje pár tradičních zkratek, které se píší dokonce vůbec bez tečky (bří = bratří, čce = července, pí = paní), popřípadě mají i pádové tvary (fa = firma, ..., fou = firmou). Nejčastěji se však chybuje v pro nás relativně nových zkratkách podnikatelských společností: a. s., spol. s r. o. nebo s. r. o., popř. v. o. s. (veřejná obchodní společnost). Především se uvnitř uvedených zkratek píší mezery, za druhé se tyto zkratky z obou stran oddělují čárkou, i když se to někomu nelíbí: jde o přístavek, který se od jména i od zbytku věty odděluje čárkou. A poslední poznámka ke zkratkám: dostane-li se zkratka zakončená tečkou na konec věty, obsahuje v sobě zkratková tečka i tečku k celé větě - nikdy tedy nemohou na konci věty být dvě tečky. Pravidla, která je užitečné dodržet, předáváme-li text komukoli jinému k dalšímu zpracování (např. kamarádovi, který nám vytiskne disertační práci z Wordu či Amíčka, aby lépe vypadala, ale zejména pro sazbu do DTP - střediska). Bez dvojitých mezer
Připravme svůj text tak, abychom vyloučili možnost, že po převedení textu do jiného editoru nebo DTP - programu v něm budou některé zdvojené mezery. Učiníme tak nejlépe tím, že text zarovnáme jen z levé strany a pro jistotu použijeme funkci hledat a nahradit (hledat: dvě mezery; nahradit: jedna mezera), popřípadě opakovaně do chvíle, kdy editor žádnou dvojnásobnou mezeru nenajde. Postaráme se i o to, aby ani odstavce nezačínaly mezerou. (Viz též tip č. 19.) Oddělování odstavců
Pokud jsme při psaní pro sebe zvyklí oddělovat odstavce mezerou prázdného řádku (nebo dokonce vícenásobnou), je to plně naše věc. Odevzdáváme-li text jinam, jsou meziodstavcové mezery komplikujícím prvkem. I kdyby po úpravě v novém editoru či lámacím programu měly být, dosahuje se jich v novém prostředí někdy jiným způsobem. Proto z textu meziodstavcové mezery odstraníme. (To se samozřejmě netýká případů, kdy ponecháváme volný řádek před mezititulkem či v případech obdobných. Na závadu je jen neselektivní oddělování všech běžných odstavců.) Tabulátory
Není jisté, jakým způsobem se tabulátory našeho editoru přenášejí do textových editorů jiných či lámacích DTP programů. Lze se však spolehnout na to, že obvykle nešikovně. Pokud nejsme s konkrétním pracovištěm dohodnuti, je nejlepší nahradit tabulátor nějakým kódem, který bude moci být v novém prostředí za tabulátor snadno zaměněn. Takovým kódem, který samozřejmě při předávání textu nezapomeneme vyzradit, může být např. *T* nebo či jakákoli jiná kombinace, která není v textu použita. Zvolený kód připisujeme na místo tabulátoru, k okolnímu textu z obou stran bez mezer. Teď pozor: Kód tabulátoru pro zarážku prvního řádku odstavce řada DTP programů nepotřebuje. Zarážka odstavců je dosahována jiným programovým způsobem, bez použití tabulátoru. To je většinou hlavní rozdíl oproti textovému editoru. Proto je třeba tabulátorové kódy dělat jenom v tabulkách při přechodu na nový sloupec. Rozlišujeme spojovníky a pomlčky
Osvěžme si z tipu 7 rozdíl spojovníku a pomlčky. Z jazykového hlediska jde o rozlišení zásadní a potřebné, i když se to při četbě řady současných novin, časopisů i knih nezdá. Protože my chceme mít text správný, nespoléháme na DTP středisko, ale rozdíl znaků označíme ve svém textu sami. Na klávesnici psacího stroje i na klávesnici počítačové je pro spojovník i pomlčku totožná klávesa - jak tedy rozlišovat? Jednoduše: pomlčkový znak napíšeme dvojnásobně a nezapomeneme zpracovatele našeho textu na tuto skutečnost upozornit. Možná mu i rozšíříme jeho obzory. Písmo
Odstraníme podtržení písmen. Pro typografické zpracování je tento zvýrazňovací způsob nepřijatelný. Nahradíme ho například polotučnou kurzívou. Stejně tak přepracujeme eventuální použití tzv. širokého, vysokého nebo velkého písma (T602). Odstraníme prostrkávání textu dosahované tak, že jsme za jednotlivá písmena slova dělali mezerník. Tak jak nás v textovém editoru někdy takové slovo potrápilo předělováním dvou řádků, stejně nevhodně se bude chovat i v lámacím programu. Zatímco kurzívové či polotučné části textu se do lámacího programu řádně převedou, při požadavku na prostrkávání nezbývá než použít opět nějakou kódovou značku a zpracovatele na ni upozornit. Dejme tomu před začátek prostrkávaného úseku včleníme kód *PTZ* (prostrkávaný text začíná), na konec kód *PTK* (prostrkávaný text končí). Vůbec není od věci domluvit se na podobných záležitostech se zpracovatelem našeho textu předem. Týká se to i eventuálního použití kapitálek a podobně. Napříště už budeme na tyto odlišnosti myslet předem a již při psaní textu se vyhneme např. jeho podtrhávání nebo použití širokého písma. Ruční číslování stránek
Textové editory umějí číslovat jednotlivé stránky programově, zato to vždy neumí jejich uživatel. A tak existují soubory, přerušené uprostřed odstavce třeba (11) - což není nic jiného než pozůstatek písařovy snahy ručně očíslovat jedenáctou stránku textu. V pořizovaném textu ovšem nic takového nemá co dělat. Podívejme se raději znovu do manuálu k programu, kapitola číslování stran. Závěrečná úprava textu
Osvojíme si jednotný postup. Netypická místa v textu, která by měla být zvláštním způsobem opracována, můžeme na začátku i na konci označit smluvenými kódy, jak jsme ukazovali např. v tipech 15 a 17. Kód může mít jakoukoli s ostatním textem nezaměnitelnou podobu. Kromě příkladů výše lze kódem označit potřebné záměny znaménka krát (aby nezůstalo písmeno iks), dohodnout lze i označování znaku palce ["], jež některé programy ochotně převedou jako uvozovku ["nebo"] atp. Například pro konečnou úpravu téšestsetdvojkového textu se znamenitě osvědčí vytvořené a uložené makro, které je obsahem přílohy článku. Samozřejmě, popisované "kódování" textu není nezbytně nutné. Pak ovšem musíme potřebné skutečnosti vyznačit do rukopisu a po opracování textu zkontrolovat, zda tak bylo správně učiněno ve všech případech a v souladu s naším požadavkem. Co dát z ruky a co si nechat
Textový soubor, který jsme vytvořili původně, se může lišit od stavu, v jakém bychom ho měli předávat k dalšímu zpracování. Ten první je pěkně upravený, ten druhý, zvláště je-li opatřený různými kódy, je zrušeno zarovnávání bloku textu a tak podobně, se nám už nebude tolik líbit. Uložme si proto původní texty a přípravu pro odevzdání dělejme do kopií souborů. Po provedení všech úprav soubor uložíme a vytiskneme ho v tom tvaru, v jakém ho odevzdáme. Můžeme si udělat kopii i pro sebe. Soubor zkopírujeme na přenosné médium, nejspíš na disketu. Disketu, kterou dáváme z ruky, pojmenujeme, nejlépe vlastním jménem nebo názvem své firmy. Samozřejmě ji rovněž popíšeme na samolepku a připojíme jméno souboru nebo více souborů, které odevzdáváme. Nic jiného na disketě nemá být! Na první stránku výtisku každého souboru napíšeme jeho jméno včetně extenze. Nejsou-li jednotlivé stránky počítačem automaticky číslovány, očíslujeme je ručně. Odevzdáváme tedy soubor ve tvaru elektronickém i vytištěném, seznam předávaných souborů a informaci, kterým textovým editorem byly soubory vytvořeny. (Není nic horšího, než když v DTP středisku vylovíme z kapsy do kapesníku zabalenou disketu, z jejíchž osmdesáti souborů v pěti direktoriářích se má použít jen jediný, jehož jméno jsme ovšem zapomněli, přičemž pro jistotu s sebou nemáme ani tištěný text a krom toho vůbec netušíme, v kterém editoru byl pořízen.) Samozřejmě, jako vzorný zákazník upozorníme zpracovatele textu na veškeré netypičnosti, eventuálně na použití kódů. Jen tak si my i DTP středisko ušetříme vzájemné rozčarování a práce půjde rychle od ruky. Předávané soubory by neměly mít víc než 25-30 stránek textu. Rozhodně je nešikovné předat např. celou 500stránkovou knihu jako jediný soubor. Není to ani ulehčení pro zpracovatele našeho textu. I on si totiž rozdělí naši zakázku do několika souborů, protože nebude riskovat eventuální zhroucení jediného, a tím i nutnost dělat celou práci znovu.
Dokázali jste dočíst až sem? To je úžasné. Teď možná chápete, proč lidem v DTP středisku vstávají hrůzou vlasy na hlavě, když mají co činit s textem, který dodává zákazník. Stačí zpoloviny nedodržovat výše popsané dvacatero, a je s textem spousta práce navíc ve chvílích, kdy se divíte, proč už dávno nemáte text ke korektuře - vždyť ho tam měli jenom nalít do sazebního obrazce; to vy byste dokázali za pět minut...
A tak bych článek nejraději zakončil parafrází "nekonečných" dopisů: "Rozmnož tento materiál desetkrát a předej deseti lidem, kteří pracují s textovým editorem. Jinak tě stihne strašlivé neštěstí, až nastoupíš jako sazeč do DTP střediska."
MICHAL PTÁČEK
map counter
